Konzultace o očkování hrazené pojišťovnou jsou důležitým tématem, proto je nezbytné rozumět, jak by měly probíhat a jaké povinnosti mají lékaři při komunikaci s rodiči. Seznámíme vás s tím, jak rodiče mohou postupovat, pokud konzultace nesplňuje očekávanou úroveň. Dále objasníme problematiku složení vakcín, zaměříme se především na přítomnost hliníkových solí a jejich vlivu na zdraví dětí.
Můžete využít mých služeb v mém profilu zde: Podrobnosti o výrobci Petra Langová
Pojišťovna automaticky proplácí konzultaci lékaře s rodičem, která trvá 30 minut a stojí přibližně 500 Kč. Tuto částku lékař obdrží vždy, i pokud konzultace vůbec neproběhne. To je bohužel realitou. Více v seznamu zdravotních výkonů: 02160 a 0261.
Lékař má na základě zákona povinnost s vámi komunikovat o daném výkonu podle paragrafu 31/372. Tato komunikace by měla být technická, bez citové manipulace, osobních názorů nebo dokonce ponižování. Lékař by měl sdělovat pravdivé informace z hlediska studií (EBM) a statistiky smrtnosti na konkrétní onemocnění. Má vám říct o možných nežádoucích účincích, obsahu vakcíny, a ukázat SPC léčiva – podrobnější příbalový leták (ten lze stáhnout na internetu), informovat o alternativách, které jsou hrazené pojišťovnou, a o možnostech nadstandardní péče. Dále musí odpovídat na otázky k tématu. Jestliže tvrdí, že se masivně umírá na černý kašel, měl by ukázat přesnou statistiku od ÚZIS nebo ČSÚ. Každý pediatr by měl mít přehled o úmrtnosti na konkrétní nemoci a věkové skupiny, protože to patří k jejich vzdělanosti. Musí upozornit na nežádoucí účinky a vysvětlit, že odškodnění od státu prakticky neexistuje. Měl by umět povídat o nemocích a vakcínách, například na které typy pneumokoků se očkuje.
Pokud konzultace vůbec neproběhne nebo proběhne formou lží a manipulace, máte podle pojišťovny právo podat stížnost (k tomu budete potřebovat nahrávku) a reklamovat výkon. Více v seznamu zdravotních výkonů: 02160 a 0261.
Když jste typ člověka, který rád konzultuje a podává otázky pediatrovi ohledně očkování, pak se to dělá takto:
Pojišťovna automaticky proplácí konzultaci lékaře s rodičem, která trvá 30 minut a stojí přibližně 500 Kč. Tuto částku lékař obdrží vždy, i pokud konzultace vůbec neproběhne. Taková praxe je však zbytečná. Více v seznamu zdravotních výkonů: 02160 a 0261.
Někteří rodiče nemají o konzultaci zájem, protože chtějí očkovat bez dodatečných informací. Další skupina rodičů, kteří očkovat nechtějí, konzultaci nevyužije, protože informace mají a nepředpokládají, že lékař poskytne adekvátní odpovědi, takže je to pro ně ztráta času. Ovšem je škoda tohoto nástroje nevyužít. Informovat pojišťovnu o průběhu konzultace, například že jste byli uráženi a nedostali odpovědi, by mělo být samozřejmostí.
Jak férově připravit pediatra na vaše všetečné otázky:
1. Avizujte lékaře před očkováním – Sdělte lékaři, že máte zájem o konzultaci k očkování a aby si vyhradil čas. V rámci konzultace placené pojišťovnou, kterou lékař nemůže odmítnout, máte právo diskutovat. Ideálně to udělejte e-mailem s dostatečným předstihem, např. 30 dní.
2. Upozorněte na povinnost diskuse – Písemně a ústně upozorněte lékaře, že je povinen prodiskutovat daný výkon podle paragrafu 31/372 a říct vám i negativní účinky očkování.
3. Připravte si seznam otázek – Dejte lékaři seznam otázek k přípravě odpovědí. Prevence lží může zahrnovat i to, aby lékař doložil svá tvrzení statistikou, například pokud tvrdí, že se masivně umírá na černý kašel.
4. Domluvte se na datu diskuse – Naplánujte si datum diskuse o očkování a celou konzultaci nahrajte. Po diskusi se rozhodnete, zda dítě očkovat, nebo podepsat upravený revers k odkladu či odmítnutí.
5. Zpětná vazba při neadekvátním chování – Pokud lékař lhal, manipuloval, neodpovídal vám nebo vás urážel, zašlete mu zpětnou vazbu s upozorněním na nesplnění paragrafu 31/372 a neetickém chování, spolu s nahrávkou.
Časté formy manipulace zahrnují tvrzení, že vakcíny neobsahují hliníkové soli, nemají velké nežádoucí účinky, nebo že pokud nenecháte dítě očkovat, léčbu si budete hradit sami. Dalšími argumenty bývají: "Musím vás hlásit na KHS a OSPOD", "zrovna před týdnem mi tu umřelo dítě na černý kašel... snad tohle nechcete", "máte informace z internetu, které nejsou lepší než ty, které mám já jako lékař s 30 lety praxe" nebo "máte nedonošené dítě, očkování pomůže v jeho imunitě."
Lékař by měl ukázat SPC vakcíny, sdělit nežádoucí účinky, účinnost vakcíny v %, informovat, na které nemoci a kmeny vakcína působí, a uvést incidenci těchto nemocí. Tato informace by měla být poskytnuta technicky, bez citového zabarvení, strašení nebo dezinformací.
Končí-li taková diskuse zklamáním, že pediatr nezná odpovědi nebo je vyvrací, je to důvod k nahrání průběhu diskuse a případné stížnosti, pokud lékař porušil zákon a neposkytl adekvátní informace. Jelikož je konzultace hrazená pojišťovnou a lékař je za ni zaplacený, měla by být kvalitní. Pokud není, lze podat stížnost a požádat o pomoc.
Pokud chcete vyjádřit své důvody a dokázat, že jste v právu (jste svéprávný a slušný člověk), shrňte je ve vlastním negativním reversu k očkování.
Jaké otázky pokládat pediatrovi při konzultaci placené státem/pojišťovnou?
Otázky na pediatra v souvislosti s očkováním se mohou týkat obsahu hliníkových solí, vzniku alergických reakcí, nebo testování vakcín. Pediatr je povinen mít informace ke všetečným otázkám zvídavých rodičů. Přesto mnozí pediatři raději chválí očkování a mluví, jak často se umírá na nemoci. Každému pediatrovi je hrazen čas pro diskusi s rodičem a můžete se ptát písemně, máte na to právo. Více v: Žádost o informace o očkování, adresovaná pediatrovi — VZOR
Jaká témata probrat?
Pokud pediatr straší úmrtím, měl by mít k dispozici oficiální statistiky, nikoli jen "jedna paní povídala". Diskutujte o počtu úmrtí na konkrétní nemoci jako např. obrna, tetanus, záškrt, černý kašel, žloutenka B, či onemocnění způsobené bakterií Haemophilus influenza typu b, a dále o spalničkách, zarděnkách a příušnicích. Ptejte se na počet záchytů nemocnosti versus úmrtí, abyste zjistili incidence a nebezpečnost těchto nemocí v současné době v České republice. Pokud pediatr nemá oficiální odpovědi na hlavičkovém papíře od ÚZIS, nejsou důvěryhodné.
Hlinité soli ve vakcíně
Množství – překročení limitů hliníku (hlinitých solí)
Podezření na nežádoucí účinky hliníku (hlinitých solí) v organismu dlouho existovalo. Je známo, že lidé s nefunkčními ledvinami, kteří chodí na dialýzu, musí mít tekutinu používanou při dialýze uměle ochuzenou o hliník, aby se předešlo závažným potížím. Maximální povolené množství hliníku v této tekutině je 0,01 mg/l. Také u nedonošených dětí bylo zjištěno, že množství hliníku přijímané nitrožilně může korelovat s poklesem kognitivních schopností v batolecím věku. Na základě těchto zkušeností byla stanovena nová norma pro parenterální (nitrožilní podání) příjem hliníku, a to na 5 mikrogramů na kilogram váhy na den pro novorozence a lidi se selháním ledvin. Pro nedonošené dítě to činí přibližně 10-15 mikrogramů na den.
Můžeme předpokládat, že ledviny tříměsíčního dítěte nejsou o moc výkonnější než ledviny novorozence. Je obecně známo, že kojencům se právě z tohoto důvodu nesmí solit strava. Přesto množství hliníku obsaženého v povinných vakcínách tuto normu několikanásobně překračuje. Hexavakcína obsahuje celkem 800 mikrogramů (0,8 mg) solí hliníku a v kombinaci s pneumokokovou vakcínou se dostáváme na hodnotu 1,32 mg. Jednoduchý výpočet tedy ukazuje, že toto množství překračuje stanovenou normu asi 60krát
Otázka na pediatra k tématu množství: Můžete mi to pořádně propočítat, třeba tomu rozumím špatně? Když je limit 5 mikrogramů na kilogram váhy na den, a počítáme s průměrně velkým novorozencem (3,5 kg při prvním očkování), vychází tedy limit na 16,5 mikrogramů na dítě, ale při podání vakcín je to násobně překročeno (cca 60x).
Děti nesmí glutamát?
Je pozoruhodné, že se důrazně nedoporučuje, aby děti konzumovaly glutamát sodný, ale co je obsaženo ve vakcínách, málokoho vzrušuje. Často slyšíme argumenty jako: „Ale prosím vás, hliník je i v mateřském mléce, je ho všude kopa.“
Neurotoxicita hliníku
Neurotoxicita hliníkových solí je uznávaná vědeckou komunitou již po desetiletí. Pokud chce výzkumník vytvořit alergické myši, použije právě soli hliníku. Je známo, že hliník dokáže pronikat hematoencefalitickou bariérou do mozku (dítě tuto bariéru nemá plně vyvinutou), aktivovat mikroglie, zvyšovat množství cytokinů a volných kyslíkových radikálů a tím vyvolávat procesy známé jako excitotoxicita, které vedou k poškození buněk. Hliník ve vakcínách stimuluje imunitní systém, což může dlouhodobě vést k patologické aktivaci, která je považována za hlavní mechanismus poškození očkováním. Chronický zánět a jeho důsledky pro mozek a tělo jsou spojovány s autismem, Alzheimerovou chorobou a dalšími degenerativními nemocemi nervového systému a imunity.
Hliník je všude, kde je tedy problém?
Často slyšíme, že hliník je všude, i v mateřském mléce. Tato forma aplikace je však zcela odlišná od konzumace skrz žaludek. Stejně jako konzumace alkoholu přes žaludek není totéž, jako kdyby vám ho někdo aplikoval do svalu nebo přímo do krve.
Problém je, že hliník přijímaný ve stravě nebo vodě se chová v těle jinak než hliník aplikovaný ve vakcíně, kde je navázán na antigen. Studie s radioaktivně značeným injekčně podaným hliníkem ukázaly, že hliník zůstává v místě vpichu dlouhou dobu, ale zároveň se šíří do těla a usazuje se v různých orgánech, včetně mozku. Poločas vylučování snědeného hliníku se počítá na hodiny, zatímco poločas vylučování hliníku z vakcíny může trvat několik let. Pokud je dítě opakovaně očkováno podle očkovacího kalendáře, hliník se v jeho těle kumuluje, neboť ledviny novorozence a batolete ještě nepracují plně efektivně.
I když množství hliníku nemusí být na první pohled o mnoho vyšší, než když konzumujeme potraviny, problémem je jeho způsob vstupu do těla a také skutečnost, že tato hliníková sůl je navázána na antigen, což se liší od hliníku obsaženého v jídle.
Otázky k tématu mohou zahrnovat:
A. Jak byla prozkoumána cesta solí hliníku v těle malých dětí? Pokud byl používán ve vakcínách, jak byla jeho cesta tělem prozkoumána? A kdo prováděl tento výzkum?
B. Častým argumentem je, že hliník je všude, tak proč by měl vadit ve vakcíně. Solidarita hliníkových solí navázaných na antigen, poločas vylučování snědeného hliníku je počítán na hodiny, zatímco poločas vylučování hliníku z vakcíny je odhadován na roky. Pokud je dítě opakovaně očkováno podle očkovacího kalendáře, dochází ke kumulaci hliníkových solí v jeho těle. Jak rychle se veškerý hliník vyloučí? Jaké studie existují na toto téma?
C. Když vědci potřebují vytvořit alergické myši, použijí právě soli hliníku. Jak to, že se u lidí nebere tento aspekt v potaz?
Jak se vlastně testují vakcíny?
Často slyšíme tvrzení: „Používané vakcíny procházejí náročným letitým testováním a pravděpodobnost závažných vedlejších účinků je malá.“
Ptejte se...
- Podle směrnice CPMP/SWP/465/95, která byla později nahrazena, se vakcíny testují mnohem méně přísně než běžné léky, navzdory tomu, že správně by to mělo být naopak.
U vakcín se netestuje:
- Reprodukční toxicita (poškození plodnosti)
- Embryo-fetální toxicita (poškození plodu u těhotné ženy)
- Genotoxicita/mutagenita (způsobení změn v DNA)
- Karcinogenita (způsobení rakoviny)
- Sekundární farmakodynamika (jak se mění obsah léčiva v krvi nebo jinde po druhém nebo dalším podání)
- Farmakokinetika (kam a v jakém množství se léčivo v těle rozptýlí, jak se proměňuje, kde se uloží, nebo jak se vyloučí)
Také byste marně hledali testy na přítomnost funkčních virů nebo těžkých kovů. Různé viry se tak dostaly do vakcín – například prasečí viry PCV-1 a PCV-2 v rotavirových vakcínách nebo opičí viry SV40 a SIV/HIV ve vakcínách proti dětské obrně – což se dalo očekávat, když je nikdo nehledal jako nutnou podmínku pro uvedení šarže do užívání. Při hlášenosti závažných nežádoucích účinků kolem 1 % (na Slovensku dokonce méně než 0,1 %) se mluvit o jejich pravděpodobnosti jeví nelogické.
- Očkování se také netestuje na pravém placebu.
Na rozdíl od běžných léků se vakcíny obvykle netestují proti skutečnému placebu, tedy naprosto neúčinné látce. Není známo, kdy se začalo s touto praxí. Vakcíny se často testují proti jiným vakcínám – například vakcína proti meningokoku proti vakcíně na hepatitidu A. Dalším způsobem testování je, že testované skupině se aplikuje vakcína a "placebo skupině" roztok adjuvancií, tedy chemikálií bez antigenů. Takže opět porovnáváte dvě látky s biologickým účinkem, nikoliv s čistým placebem. Do příbalového letáku se napíše (nebo lékař řekne), že vakcína nemá více vedlejších účinků než placebo, ale nikde se už neuvádí, kolik nežádoucích účinků měla látka označená jako placebo. Tento přístup se obhajuje tím, že je nehumánní nechat kontrolní vzorek dětí bez ochrany očkování. Jistě by se vhodný vzorek dětí našel. Je to jako porovnávat, zda má vodka více nebo méně negativních účinků na zdraví než slivovice, ale napsalo by se, že má stejně negativních účinků jako voda.
Moje otázka k tomuto tématu tedy je:
Víte vůbec jak se vakcíny testují? Netestují se na placebu, takže není jasné srovnání výhod a nevýhod, kdy se manipuluje s výsledky například nežádoucích účinků, není s čím porovnávat.
- Vakcíny se testují na zdravých jedincích, ale aplikují se i na nemocné (děti s anamnézou, nedonošené).
Vakcíny jsou testovány na zdravých osobách, následně se podávají všem bez rozdílu (nedonošené děti, děti s alergiemi – i latentními nebo genetickými dispozicemi, pro které může být toto očkování spouštěčem onemocnění, které by se bez očkování nemuselo projevit vůbec, nebo ne v tak raném věku nebo takové intenzitě). Příklady takových případů existují. Stačí se zeptat lidí na sociálních sítích na jejich zkušenosti s pediatry. Mnozí říkají, že lékař nutil vakcínu i nedonošenci s tvrzením, že jinak zemře na černý kašel. To je zcela zvrácená představa.
Pro více informací, viz brožura Příběhy rodin.
Moje otázka k tomuto tématu tedy je:
Chápu, že zkoušení na dětech s anamnézou či nějakým zatížením by bylo nevhodné. Avšak znepokojuje mě, že se vakcíny stejně podávají dětem, pro které to znamená zvýšené riziko nežádoucích účinků. – viz například v brožurách s příběhy.
Jak na tuto problematiku pohlíží odborná společnost?
Poučme se z minulosti
Často slýcháme, že je to schválené a odzkoušené, tak by to mělo být v pořádku. Nabízí se otázka, proč o tom tedy vůbec diskutujeme. Argumentem, proč nevěřit systému a vládě, je historie.
Ve 30. letech se těhotné ženy rentgenovaly a věřilo se, že se tím předejde problémům. Později se zjistilo, že to způsobovalo rakovinu. V 50. letech byl podáván lék Diethylstilbestrol s tím, že zastavuje krvácení u žen, přičemž se zjistilo, že způsobuje deformity plodu. V 70. letech byl podáván thalidomid, což vedlo k narození dětí bez končetin. V 90. letech se používal Cytotec (Misoprostol) na indukci porodu, což mělo za následek ruptury dělohy a vykrvácení žen. I přes schválení těchto léků a postupů se nakonec ukázaly být nebezpečnými.
Podobně jsme podlehli klamům kolem azbestu, olovnatého benzinu a DDT. Vše bylo schváleno, ale následně bylo odhaleno množství lží.
V dnešní době věřit deklaracím společností či vlády bez důkladného ověření nemusí být zárukou bezpečnosti. Je důležité pokládat otázky a hledat odpovědi.
Alergické reakce a nemocnost
Viry spalniček se pro vakcíny pěstují na kulturách kuřecích embryonálních buněk – fibroblastech. Kvůli zbytkovému množství kuřecích bílkovin vzniká riziko alergické reakce. Přestože se to zdá nepravděpodobné, zkušenosti rodičů mluví jasně.
Příběh (15. února 2016): Karolína
„Po povinném očkování Priorixem (MMR) začaly vysoké horečky, které pokračovaly několik dní, do toho plná pusa aftů, průjem a příšerné břišní koliky. Vidět své dítě v takovém stavu je příšerné. Následně jsme zjistili těžkou intoleranci laktózy. Syn po očkování trpěl několika záněty a obtížemi. Do očkování byl zdravý, nyní je plný problémů.“
Více informací na: Rizika očkování.
Další svědectví
„Syn měl po povinné vakcíně alergickou reakci. Záchvaty, stav, při kterém jsem ho musela držet a brečela. Zdravotní potíže mu zůstaly, školní obavy jsou velké. Lékařka se více starala o nutnost dokončit očkování než o zdraví mého dítěte.“
Více informací na: Rizika očkování.
Autor: Petra Langová, Juno Moneta, z.s.