Otázka přítomnosti obou rodičů u hospitalizovaného dítěte je důležitým tématem. Metodické pokyny Ministerstva zdravotnictví k této otázce přistupují benevolentně a doporučují individuální posouzení bez plošných zákazů ze strany vnitřního řádu. Text analyzuje právní kontext a důvody, proč dítě má právo na kontakt s oběma rodiči i sourozenci a jaké situace mohou oprávněně omezit přítomnost dvou rodičů současně.
Můžete využít mých služeb v mém profilu zde: Podrobnosti o výrobci Petra Langová
Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví k přítomnosti zákonných zástupců je benevolentní a chápe jejich přítomnost jako velmi důležitou. K posuzování by mělo docházet individuálně a plošné zákazy ve vnitřním řádu nejsou přípustné.
Je konstruktem právníků nemocnic, že zákon myslí pouze jednoho rodiče a druhý ztrácí právo vidět své dítě, tak tomu opravdu tak není. Zákonný zástupce neztrácí právo jen proto, že jeden ZZ je už hospitalizován. Dítě má právo na kontakt obou rodičů a všech sourozenců. Když chceme zjistit smysl a účel právní normy, první kroky vedou vždy k důvodové zprávě.
Důvodová zpráva k § 28 zákona o zdravotních službách
Ta k § 28 zákona o zdravotních službách mimo jiné uvádí:
„Zákon např. zakládá právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce a dalších osob ve zdravotnickém zařízení v případě nezletilých pacientů a pacientů zbavených způsobilosti k právním úkonům."
Relevantní právní rámec
Podle Charty práv hospitalizovaných dětí mají mít děti v nemocnici právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci.
V Listině základních práv a svobod je v čl. 32 odst. 4 zakotveno právo dětí na rodičovskou výchovu a péči a zároveň se zde stanoví, že „nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona".
Podle Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí.
Problematická praxe v nemocnicích
V praxi i přes nesporný přínos nepřetržitého kontaktu dítěte s rodiči na psychiku dítěte a proces uzdravení stále dochází k bezdůvodnému omezování jejich kontaktu.
V některých nemocnicích jsou rodiče, kteří nejsou přímo hospitalizovaní s dítětem, stále chápáni jako návštěva, na kterou se vztahují návštěvní hodiny, a nikoliv jako zákonní zástupci, kteří mají mít neomezený přístup k dítěti a právo pečovat o své děti a být jim v blízkosti.
Je nepochybně v zájmu dětí, aby ve všech případech, kdy tomu nebrání závažná objektivní překážka (např. možnost šíření nakažlivé nemoci), bylo výslovně výše uvedené ustanovení Úmluvy o právech dítěte do zákona promítnuto.
Pobyt těchto průvodců musí být v souladu s vnitřním řádem zdravotnického zařízení, který např. upraví, kde se mohou tyto osoby v průběhu pobytu zdržovat, zda je potřeba se při příchodu a odchodu nahlásit sestře atd.
Konstrukt, že zákon myslí pouze a jen jednu osobu blízkou
„Pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo na:
1. nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, pěstouna nebo jiné osoby, do jejíž péče byl pacient na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen, je-li nezletilou osobou,
2. nepřetržitou přítomnost opatrovníka, popřípadě osoby určené opatrovníkem, je-li osobou, jejíž svéprávnost je omezena tak, že není způsobilá posoudit poskytnutí zdravotních služeb, popřípadě důsledky jejich poskytnutí (dále jen „pacient s omezenou svéprávností"),
3. přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb; to neplatí, jde-li o osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence; tím není dotčen § 47 odst. 1 písm. b),…"
Jazykový výklad
Pojďme se ponořit do hlubin jazykového výkladu a větu si zjednodušit:
„Pacient má dále právo na přítomnost zákonného zástupce…, opatrovníka…, osoby blízké nebo osoby určené pacientem, a to v souladu s právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb."
Klíčová otázka
Právě v tom, že zákon používá jednotné číslo, když hovoří o zákonném zástupci, opatrovníku, osobě blízké je spatřováno, že právo pacienta svědčí toliko pro přítomnost jen jedné takové osoby.
Jak si ale vysvětlit dovětek „nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb"?
Proč nyní zákon používá množné číslo?
Proč zákonodárce nepoužil sousloví „přítomnost takové (nebo „této") osoby", jestliže zamýšlel počet osob omezit toliko na jednu?
Stanovisko Ústavního soudu
Ústavní soud k používání toliko jazykového výkladu práva uvádí ve svém nálezu Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997:
„Dalším naprosto neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jeho jazykového výkladu."
Pokud nemocnice brání přítomnosti druhého rodiče, musí to být vždy konkrétně odůvodněno:
1. Druhý rodič se opravdu nevejde.
2. Dítě rodiče nechce vidět (obvykle u starších dětí).
3. Existuje zákaz od soudu.
4. Rodič dělá výtržnosti, je opilý atp.
5. Je očividně nemocný, například s neštovicemi, silným zvracením, horečkou atp.
V jiných případech může být omezení přítomnosti nepřiměřeným zásahem do práv dítěte. Proto je důležité v případě nařčení z nevhodného chování celou situaci nahrávat.
Autor: Petra Langová, Juno Moneta, z.s.