Článek odhaluje realitu uzavřených psychiatrických oddělení v Čechách. Objasňuje, jak se i lidé bez předchozích psychiatrických problémů mohou ocitnout v přísném prostředí. Vypráví konkrétní příběhy pacientek a upozorňuje na praktiky, které zpochybňují jejich práva. Čtenáři se dozví, jak se v případě potřeby bránit a kam se obrátit pro lepší péči.
Příběhy z uzavřených oddělení
Olga Smrčková: „Vlastní zkušenost, oddělení 12b v Dobřanech před 3 roky. Nejsem a nikdy jsem nebyla psychiatrický pacient, jen jsem občas potřebovala prášek na spaní. Na psychiatrii jsem se dostala z rehabilitačního centra, kde jsem byla na rehabilitaci po autonehodě. Brala jsem prášky na bolest. Obtěžoval mě tu bohatý pacient, který tam jezdil velmi často, a já jsem s ním odmítla mít sex. Znal se s lékaři. Jednoho dne jsem byla hodně veselá. Směs toho, že mi to tu pomáhá, dobrých zpráv z domova a léčiv na bolest, které mi občas způsobovaly dobrou náladu. Indikovali mi psychiatrii, že jsem psychotická a mám špičku mánie. Odvezli mě do Bohnic na pozorování. Tam mi píchli lék, když jsem byla spoutána na lůžku, po kterém jsem byla úplně mimo, a v doprovodu policie jsem byla dopravena do Dobřan. Zní to šíleně, ale ono stačí, aby lékař sdělil, že je někdo sobě či okolí nebezpečný třeba i na něčí přání ze známosti, a jste v detenci 'na pozorování', ani nevíte jak. Pak vám dají léky, po kterých jste mimo. Lékaři věří i policie.“
Dobřany: „28 žen. Ložnice na 5-7 postelí, které v půl osmé ráno zamkli, po obědě byla možnost si jít lehnout na 1,5 hodiny, pak je odemkli osm večer už na spaní, a zase zamkli. Komu se chtělo na záchod, musel bouchat na dveře, takže několikrát se stalo, že se prostě počůrala v naší ložnici. Teplá voda tekla ráno i večer pro prvních 6, pak už jen studená. Dva ošetřovatelé a tři sestry na směnu byli jen na sesterně a vylezli jen na jídlo, prášky a když byl neklid. Na toaletní papír se bouchalo na dveře, záchody bez prkýnka. Mě tam mlátily týden dvě 100 kg cikánky, modřiny jsem měla po celém těle a zlomený prst na ruce. Nikdo to nezapsal do dokumentace. Když jsem se domáhala, že mám nějaká práva pacienta, tak mě odvedli na samotku, kde byla omyvatelná matrace na zemi a díra v podlaze jako WC. Musela jsem do naha, třetí den mi přinesli nepovlečenou peřinu, pak i noční košili, ale zase vzali tu peřinu. Drželi mě tam 9 dní. Jídlo jsme museli do sebe naházet do 15 minut, maso jsme jedli z ruky, lžící se ukrojit nedalo. Celý den jsme byly všechny pohromadě, na dvou sálech a kuřárně. Všechny holky tam byly několik měsíců, některé několik let. Já se dostala domů jen díky svému lékaři, kterému jsem napsala zprávu, kde jsem. Mobilní telefony jsou povoleny.“
Lucie Matyášek Vacková: „Když jsem se dostala na zavřené oddělení v Bohnicích, tak jsem myslela, že mi z toho hrábne ještě víc. Celá jsem se tam třásla, pořád brečela, dostávala jsem jen léky a nic jiného. Terapie kromě arteterapie žádné, psycholožka 2x za tu dobu, když jsem se zeptala, co tam mám dělat, když nejsou žádné terapie, tak mi bylo řečeno, že o sobě mám přemýšlet. Čím víc jsem přemýšlela, tím to bylo horší. Po 14 dnech jsem odešla na revers. Sice další 3 týdny doma byly šílené ještě, ale pomohla mi až psychiatrie ambulantně venku.“
Co s tím?
Role důvěrníka (vzor důvěrník?)
Pokud se na takové oddělení dostane recidivující alkoholik, člověk užívající drogy nebo někdo s těžkou depresí, psychózou atd., těžko se dokáže jakkoliv bránit, pokud za sebou nemá člověka, který je na úrovni a velmi dbá na to, co se děje každý jeden den. To je důvěrník - zmocněnec. Zde bohužel je to často úplně ztraceno stejně jako člověk samotný s tímto osudem. Takoví lidé se zneužívají, nikdo je nemůže dostat ven, protože se zvenku o ně nikdo nezajímá. Dostávají léky, elektrošoky a když se dostanou ven, zase končí zpět, protože jsou úplně zdecimovaní.
Detence a nedobrovolná hospitalizace
Pro ty, co mají naději a mají někoho zvenku:
- Mít předem sepsanou plnou moc pro důvěrníka.
- Pokud toto nemám, pak zvolit důvěrníka. Někoho, kdo roli přijme a je schopen pomoci.
- Pořizovat co nejvíce záznamů (mobil je povolen).
- Dělat si známosti mezi podobně lucidními spolupacienty.
- Co nejvíce mlčet (neprovokovat, neříkat žádné věci o svých právech, nekomentovat, chovat se neutrálně).
Zaměstnanci drží při sobě a lékaři si indikaci k medikaci, izolaci a elektrošokům vždycky najdou a kdo to kdy zkontroluje (správnost, nadužívání)?
Lidé, kteří nejsou na tom špatně sociálně či intelektuálně, můžou podniknout nějaké kroky ex post, a výjimečně i na místě. Je nutno mít důvěrníka - zmocněnce venku. Ten může nahlížet do dokumentace, rozporovat užití léků (četnost, dávkování), použití elektrošoků, případně samotky a svazování. Dále nedobrovolně hospitalizovaní si berou kontakty na stejně poškozené spolubydlící a snaží se pořizovat důkazy.
Podle § 107 nového občanského zákoníku máte právo si během nedobrovolné hospitalizace zvolit jednoho důvěrníka. Tento důvěrník pak může uplatňovat práva vůči nemocnici (odkaz na zákon).
Lidé, kteří jsou již venku, se mohou spojovat ve svědectví. Podávat stížnost (hromadné). Tyto stížnosti se posléze dostávají k Veřejnému ochránci práv a může chodit častěji kontrola.
Důvěrník - zmocněnec a nahlížení do dokumentace (vzor???)
Pokud by se do dokumentace nelhalo, pak by to mělo řešení. Důvěrník - zmocněnec může rozporovat medikaci, užití poutání, elektrošoků, izolace, hlídat dokumentaci, chodit na návštěvy, mluvit s lékaři, podávat stížnosti, komunikovat s přiděleným advokátem a na vše bedlivě dohlížet.
Léky
Nejčastěji používané léky zahrnují Haloperidol, Buronil25, Tiapridal, Apaurin, Prothazin, Dormicum, Diazepam. Tyto léky mohou způsobovat silnou ospalost, zpomalenost, slintání a mimozu. Dlouhodobé či vysoké dávky některých léků, jako jsou Doxepin, Imipramin, Amitriptylin, Chlorpromazin, Haloperidol, Olanzapin, Klozapin, Alprozalam, Lorazepam, mohou mít za následek vážné vedlejší účinky. Lithium například způsobuje silnou žízeň.
Izolace
Maximální délka izolace by neměla podle doporučených postupů přesáhnout 12 hodin. Během této doby musí být v intervalu každé tři hodiny zaznamenáno do zdravotnické dokumentace, v jakém je pacient psychickém a tělesném stavu a zda je omezení i nadále nutné.
Omezovací prostředky používané v psychiatrických léčebnách zahrnují kurtování, uzamčení v izolační místnosti, síťová lůžka nebo svěrací kazajku. Tyto postupy mohou být aplikovány pouze v zájmu bezprostřední ochrany života, zdraví nebo bezpečnosti pacienta nebo jiných osob, a pouze po dobu, po kterou trvají důvody jejich použití (regulováno § 39 Zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování).
Podle Matěje Stříteského z kanceláře Veřejného ochránce práv je důležité, aby dokumentace důvody nutného omezení jasně specifikovala. „Vždy v ní musí být popsáno konkrétní jednání, které bezpodmínečně ohrožuje pacienta nebo jeho okolí. Obecné pojmy jako 'hrozba brachiální agrese' nestačí,“ říká.
Tato specifikace vyplývá i z § 1 Vyhlášky o zdravotnické dokumentaci, která nařizuje specifické uvedení důvodu a účelu omezení, a to včetně vysvětlení, proč nepostačoval mírnější postup.
Není možné někoho zavřít na samotku či svázat jen proto, že má nějaké stížnosti, dělá poznámky, prostě bouchá na zavřené dveře, když něco potřebuje a nemá jinou možnost dovolání (např. zvonek), hlasitě si zpívá, není někomu sympatický, přišel pozdě či odmítá medikaci. Bohužel je to často zneužíváno, zejména preventivně. Tito lidé jsou uklizeni, aby ti příliš hovorní nebo chytří lidé neměli chuť něco podnikat.
Olga: „Byla jsem v jedné ze dvou samotek (díra). Na stěnách byly výkaly od předešlých pacientek. Na stropě byla kamera. A to mají na stránkách, že jen na krátkou dobu. Já nebyla nijak agresivní, jen mě asi potřebovali uklidit, protože jsem ukrajinskému doktorovi řekla při vizitě, proč je tady, proč nepomáhá pacientům na Ukrajině, když nerozumí dobře česky, a holkám jsem říkala, že máme i nějaká práva pacienta. Tak asi se báli, aby se tam nezpůsobila revoluce a zavřeli mě tam na 9 dní.“
Tento přístup může mít za následek zneužívání pacientů, protože neexistují vnější kontrolní mechanismy, které by zajistily, že personál nevymýšlí a nezneužívá situace. Žádný externí úředník tam nebývá. Dobrou možností je mít zmocněnce/důvěrníka, který by kontroloval délku pobytu na samotce, důvody izolace a vyžadoval pečlivé zápisy do dokumentace, a současně stížnosti na nadužívání těchto omezovacích prostředků.
Někdo zvenku může lépe kontrolovat celý pobyt, ale to vyžaduje opravdu zapálenou osobu a výsledek není jistý, ale něco je lepší než nic. Rozporování množství a odůvodnění elektrošoků, pobytů na samotce a podání léků by pomohlo k provádění kontrol. Čím více stížností, tím se zvyšuje tlak na kontrolu. Kde je kontrola, tam není trestný čin.
Elektrošoky
Zejména v Opavě se elektrošoky používají jako kázeňský prostředek. To zhoršuje stav pacientů, kteří se pravidelně vracejí, protože po těchto zákrocích jsou už úplně hotoví, což dále živí psychiatrické instituce, jelikož pobyt takového člověka stojí pojišťovnu vysoké částky.
Svědectví: „Kdo nechce brát prášky, nebo nedodržuje stanovený léčebný režim, dostane za trest elektrošoky. Zaměstnankyně z opavské psychiatrie potvrdily, že se to tak dělá, čímž se pacienti, kteří přijdou už zasaženi drogami nebo alkoholem, pravidelně vracejí, protože po elektrošocích jsou ještě horší.“
Zaměstnanci poukazují, že tam byli i doktoři, kteří chtěli věci dělat jinak a skutečně pomáhat, ale problém byl v tom, že takoví pacienti, kterým se skutečně pomůže, se nevracejí. Proto elektrošoky používají ve velkém pro všechny, aby z nich udělali naprosté gumáky, ze kterých, pokud se vůbec dostanou ven, se budou stále vracet.
Nesoukromí a nedostatek důstojnosti
Yvona Zavadilová uvádí, že psychiatrie v ČR je problémová. Prostředí, ve kterém by se zbláznil i zdravý člověk, lékařské programy nerespektující právo na soukromí. Nechápe, proč se nová zařízení staví bez ohledu na potřebu jednolůžkových pokojů. Mnoho pacientů má sociální fóbii a neléčí se kvůli možnosti sdílení pokoje s cizí osobou. Dita Buchlová zmiňuje, že v Mostě přivezli na pokoj feťačku v agónii, přikurtovali ji k posteli a ona celou noc řvala. "Jakože v pohodě, však jste stejně všichni blázni."
Kam případně jít - menší zlo
Pokud hledáte méně represivní péči, může být lepší volbou Centrum duševního zdraví zde.
Naše kauza u soudu
Případ nucené hospitalizace kojící matky je příkladem, kde se nedobrovolná hospitalizace řeší soudní cestou. Další informace o tomto případě najdete zde.
Odkazy k poslechu
Podcast Vinohradská 12
Autor: Petra Langová, Juno Moneta, z.s.
Vouchery
1. Důvěrník - Zmocněnec Voucher: Služba, která poskytuje zkušeného důvěrníka, který pomůže klientům, kteří čelí detenci nebo nedobrovolné hospitalizaci. Pomoc s nahlížením do dokumentace, rozporováním medikace a komunikací s lékaři.
2. Konzultace o Právech Pacienta: Telefonická nebo osobní konzultace s Petrou Langovou zaměřená na porozumění právům pacienta během hospitalizace a jak tyto práva uplatnit.
3. Podpora při Stížnosti a Odškodnění v Psychiatrické Péči: Komplexní balíček pro klienty, kteří chtějí podat stížnost či se domáhat odškodnění za zkušenosti v psychiatrických léčebnách.
4. Voucher na Průvodce pro Psychiatrickou Hospitalizaci: Služba zahrnující průvodce pro klienty nebo jejich blízké, co očekávat během hospitalizace a jak se nejlépe připravit a bránit.
5. Krizová Linka pro Nedobrovolně Hospitalizované: Přístup k 24/7 krizové telefonní lince, která poskytuje okamžitou pomoc a poradenství pro klienty nebo jejich příbuzné.
6. Workshop o Právech v Psychiatrické Péči: Vzdělávací workshop vedený Petrou Langovou, zaměřený na porozumění právům pacientů a obranu proti nedobrovolnému zadržování a neetickému zacházení.
7. Kurz pro Budoucí Důvěrníky: Kurz pro lidi, kteří se chtějí stát důvěrníky a pomáhat tak svým blízkým v psychiatrické péči.